Princip tepelného čerpadla

1. Oběh provozní kapaliny (nejčastěji glykolu), které odebírá teplo ze spodního zdroje (kolektor, studna, tekoucí voda) je vynucen oběhovým čerpadlem napájeným el. energií.
2. Provozní kapalina dodává získanou energii do výparníku, čímž předává teplo chladícímu médiu, které se odpařováním stlačuje pomocí kompresoru a tím dosahuje vysoké teploty.
3. Chladící médium v podobě stlačeného plynu je odvedeno na kondenzátor, v němž předává energii topnému systému.
4. V kondenzátoru plyn po zkapalnění v tekuté podobě odtéká k expanznímu ventilu, který redukuje tlak a teplotu.
5. Ochlazené médium přitéká do výparníku, čímž uzavírá celý pracovní cyklus.
6. Provozní médium ve spodním zdroji se vrací do země, aby zde znovu získalo předanou energii.

Kolektor horizontální

Je využívaný výhradně na velkých parcelách, je o něco levnější, avšak mnohem méně stabilní pro malou vzdálenost od povrchu. Teplo je odnímáno z půdy pomocí plastového potrubí zakopaného cca 1,5 m pod zemí. Kolektorem obíhá v uzavřeném okruhu nemrznoucí kapalina, která odebírá teplo z vrchní vrstvy půdy a předává ji čerpadlu.

Kolektor vertikální

Stejný princip jak u kolektoru horizontálního, vrty však mohou dosahovat hloubky až 150 m. Pod úrovní 20 m se v zemi a minerálech hromadí teplo s prakticky stejnou teplotou po celý rok, což stabilizuje provoz tepelného čerpadla → lze použít téměř na každém i velmi malém pozemku, vrty se mohou nacházet také přímo pod budovou.